Nízkoenergetický dům

Nízkoenergetický dům zabírá nejnižší příčku na pomyslném žebříčku energeticky úsporných domů. Měrná potřeba tepla na vytápění nízkoenergetického domu nesmí být vyšší než 50kWh/m2.a. Vzhledem k neustále rostoucím cenám energií se rozhodně vyplatí do takového domu investovat. Otázkou ovšem zůstává, podle čeho se orientovat v dnešní záplavě nabídek architektů a stavebních firem, z nichž u mnohých nemusí výsledná realizace odpovídat původní nabídce a reklamním textům.

Stejně jako u ostatních typů energeticky úsporných domů je nutné projektanta požádat o tzv. energetický štítek obálky budovy, z něhož lze snadno poznat kvalitu použitých konstrukcí. Samozřejmě je potřeba se zaměřit na části konstrukce, kterými nejvíce uniká teplo, zejména tedy stěny, střecha, podlaha, okna a dveře. Všechny použité konstrukce by v žádném případě neměly spadat do kategorie D a horší. Nízkoenergetickému domu odpovídá na energetickém štítku klasifikace B.

Tento energetický štítek však slouží pouze k ohodnocení použité konstrukce, nevypovídá o energetické náročnosti domu jako celku. K tomuto účelu nově slouží tzv. průkaz energetické náročnosti budovy. V tomto průkazu by dům označený jako nízkoenergetický měl odpovídat také klasifikaci B.

Důležité je upozornit na to, že energetická náročnost domu ve fázi projektu se stanovuje výpočtem. Postupů ke stanovení výsledné hodnoty je několik a je třeba pečlivě vybrat odborníka, který má dostatek zkušeností k tomu, aby výpočet odpovídal následné realizaci. Energetická spotřeba postaveného domu bývá většinou vyšší než hodnota vypočtená.

Ostatně celá fáze projektování nízkoenergetického domu je naprosto zásadní. V některých případech je možné dosáhnout požadovaného výsledku pouhým zesílením izolací a například vylepšením výplní stavebních otvorů. Ovšem v naprosté většině případů to nestačí a je třeba kalkulovat s prvky, jakými jsou tvar a orientace budovy a detaily konstrukce, kterými uniká teplo, tzv. tepelné mosty a vazby. Téměř ve všech případech je naprostou nutností využití systému rekuperace tepla, neboť větráním odchází tak obrovské množství tepla, že bez jeho zpětného využití by bylo dosažení nízkých hodnot tepelné náročnosti prakticky nemožné.