Pasivní dům

Pasivní dům umožňuje ušetřit až 90% nákladů na vytápění při zachování vysokého standardu bydlení. Zároveň finanční náročnost výstavby pasivního domu není příliš odlišná od běžné novostavby, proto by náklady neměly hrát velkou roli při rozhodování investora, zda tuto variantu zvolit. Aby dům mohl být považován za pasivní, nesmí být jeho měrná potřeba tepla na vytápění vyšší než 15kWh/m2.a.

Dokonalá a důsledná izolaci snižuje tepelné ztráty natolik, že k udržení příjemné teploty postačí minimální množství tepla a stěny a okna si i v mrazivém počasí udržují příjemnou povrchovou teplotu. Díky tomu pasivní dům nepotřebuje klasický systém vytápění. Vytápění objektu je realizováno systémem rekuperace tepla z odváděného vzduchu.

Jednou ze zásadních vlastností pasivního domu je jeho celková vzduchotěsnost. Z tohoto důvodu je nezbytností využití automatického systému cirkulace vzduchu. Čerstvý vzduch se do místností dostává pomocí nepřetržitě fungujícího plně automatického systému, který nejenže zásobuje prostor vzduchem, ale zároveň ho i filtruje a tím ho zbavuje škodlivin a prachu. Díky automatické regulaci množství přiváděného vzduchu nedochází ani ke vzniku a šíření plísní. Z odváděného vzduchu je navíc malým tepelným čerpadlem odebíráno teplo, které je použito na bezkontaktní ohřev čerstvého vzduchu, který proudí do budovy. Část získaného tepla je do objektu předáváno sáláním, například z ventilačního potrubí nebo ze vzduchem ohřátého stropu, zbytek proudí do místností jako teplý čerstvý vzduch.

Systém vytápění pasivního je samozřejmě možné doplnit o klasické topné plochy, jakými jsou podlahové a stropní vytápění, desková topná tělesa a radiátory. Vzhledem k tepelně-izolačním vlastnostem budovy není nutné přizpůsobovat umístění těchto prvků poloze oken a je možné je umístit kdekoliv v prostoru. Další možností vytápění objektu je využití samostatného topného zařízení, nejčastěji peletových kamen, které je tak nezávislé na systému větrání.

Velmi častým řešením je pro ohřev vzduchu využít teplo používaného k ohřevu teplé užitkové vody. Další oblíbenou možností je rozšíření systému o zemní kolektor. Díky tomuto řešení bude vzduch přicházející do domu teplejší o 5°C v zimě a o 5°C chladnější v létě a systém tak lze využít jako klimatizaci.

Koncept pasivního domu se nezabývá pouze snížením tepelných úniků, ale řeší např. i snížení množství energie potřebné k ohřevu teplé užitkové vody. K oblíbeným řešením zde patří použití armatur šetřících vodu, instalace tepelně izolovaného nosníku koupelnové vany, shora uzavřená sprchová kabina, dvojnásobná izolace teplovodního potrubí a využití domácích spotřebičů se sníženou spotřebou vody. Vhodným doplněním pasivního domu jsou solární panely pro ohřev vody umístěné na střeše budovy. V teplých měsících mohou zcela pokrýt spotřebu teplé vody.
Výsledné vlastnosti pasivního domu ovlivňuje i jeho poloha. Obytné místnosti by měly být orientovány k jihu, aby docházelo k maximálnímu využití tzv. pasivních solárních zisků. Pasivními solárními zisky se rozumí teplo, které je získáno přímým slunečním zářením zejména na okna a další prosklené plochy domu. Pasivní solární zisky mohou pokrýt až 40% tepla na vytápění objektu. K tomuto účelu jsou používána okna s trojitým zasklením plněné argonem nebo kryptonem se superizolovaným rámem.